10. července 2016

Jak jsem zachraňovala

Dneska se mi stal zážitek, o který bych se chtěla ráda podělit.
Večer jedeme na týdenní dovolenou do Egypta . Taťka se konečně vyjádřil a po stopadesátem měnění termínu vybral dnešek. Jedeme do Hurgady, ale to není podstata dnešního článku.

Jeli jsme na oběd k babičce do Březí (vesnička blízko Říčan) a taky jsme tam jeli kvůli tomu, abychom zařídili bydleníčko pro našeho pejska Sissi. Vzhledem k tomu, že je hezky strávili jsme tam celé odpoledne. Přeci jen lepší baráček se zahrádkou, než … Pražský byt.
Když jsme odjížděli domu, vzpomněla jsem si, že musím ještě koupit pár věciček na dovču, takže jsme se stavovali ještě v lidlu.

Na okraji Říčan a Prahy se stala asi 10 sekund (nadsázka) nehoda automobilu s motorkou. Nehoda se stala fakt asi chvilinečku , než jsme dojeli ke stojícímu autu. Pán v protisměru volal sanitku a paní, která byla v automobilu, byla lehce v šoku. Všichni volali nebo stáli, ale skoro nikdo u toho pána na zemi.
Seděla jsem v autě fakt asi minutu, čekala jsem, jestli někdo klekne k pánovi a začne něco řešit. Pak tam šel nějaký pán, ale mě to nedalo, takže jsem otevřela dveře a běžela k pánovi.
Pán ležel, měl zavřené oči, ale hýbal se. „dobrý den pane, jste v pořádku?“ zeptala jsem se a snažila se na něj sáhnout, jestli je ve vědomí. „ano, jen mě bolí levá strana“ ptala jsem se, co všechno ho bolí, abych věděla, co s ním dál. „jak se jmenujete“ ptám se a v tu ránu se pán asi dostal z šoku, když upadl, takže mi začal vyprávět, co se stalo a proč naboural. Paní měla poruchu v autě a když se rozjela auto ji chcíplo a pán, aby nenaboural do auta a nepřeletěl raději stáhl motorku na zem.
„kam jste jel pane?“ pán mi poté sdělil, že jel od vnoučat domů. Vyprávěl mi, že v březnu měl svátek, a že se dostal z rakoviny, tak si koupil jako dárek motorku. Byla jsem ráda, že se mnou mluvil, také jsem ho do toho nutila, abych věděla, že se mu nemotá hlava, nebo že mi za chvíli neomdlí, či další věci.
V tu chvíli přišel nějaký chlap, od prvního pohledu asi inženýr, či co a začal mlít jestli nemá zapadlý jazyk, když se mnou mluvil celou dobu. To mě trošku rozesmálo. Nejsem expert na první pomoci a takový věci, ale ráda se dívám na dokumenty, nebo se dívám na stránky o takových věcech. Přece jen je lepší tyto věci znát kdyby něco. A dneska se mi to osvědčilo. No pokračuji dál.

Ptala jsem se chlapa, jestli je doktor a on mi řekl, že má záchranářský kurz, což v jeho případě vyšel vniveč, protože to byl nějaký blb. Pán si stěžoval na bolest žeber a zadní strany zad vlevo a na ruku, ale ten chlap řekl ať si zkusí stoupnout a tahal ho nahoru, takže jsem začala nadávat, že tohle nemůže. Základní pravidlo: nezvedat poraněného ze země, když nevíme, zda li nemá poraněnou páteř, či další věci. Ale on ne. Prostě blb. Pak naštěstí řekl, že bychom mohli sundat helmu, s čímž jsem souhlasila až, když jsem zjistila, jestli něco nemá s krkem atak.. Helmu jsme mu sundali a podepřeli lékárničkou, aby ji neměl zahnutou. Nápad mého táty. Super nápad!

Potom, co chlap viděl, že další pán telefonující se záchrankou dohovořil, oznámil nám, že když vidí, že je muž stabilizovaný musí odjet, protože jede z daleka. No nebudu se vyjadřovat. Bylo mi do smíchu trošku, ale chápu ho.

S pánem jsem byla do doby, než přijela sanitka. Povídala jsem si s ním, kontrolovala mu ruku (tekla mu krev), a když přijela sanitka, vše jsem ji řekla, a popřála pánovi hodně štěstí k uzdravení.

No a cestou domů jsem si řekla, že vám o tom napíšu. Jsem na sebe nesmírně hrdá, že jsem se odhodlala vystoupit z auta a jít pomoct.  I když to byla jen maličkost, nenechala jsem to jen tak a snažila se jít pomoct. 

Nepíši to, abych se nějak chlubila, jaký jsem zachránce. (I když trošku také). Píši to hlavně kvůli tomu, že na silnicích se toto děje dnes a denně. Každý den se stane taková nehoda a občas mnohem mnohem horší. Pán měl veliké štěstí a potom, co si prožil v minulosti, bych mu ani nic jiného nepřála. Je to velice silný a statečný pán, který měl smůlu. Doufám, že se mu teď bude jen a jen skvěle dařit, a že si vše špatné už vybral. 

Tímto bych chtěla říct, když někoho uvidíte a on budete potřebovat pomoct, neváhejte a už vůbec nepřemýšlejte nad tím, jestli tam jít. Vždycky se to ocení a vy budete mít skvělý pocit, že jste pomohli, jako já teď. Nezáleží do jaké míry pomůžete. Hlavní je, že vůbec chcete pomoct. 
A vy řidiči, jak už motorek tak aut. Buďte opatrní a važte s rozmyslem. Nepospíchejte a nehrajte si s ohněm. Máme přeci jen jeden život a ten si musíme užít, jak jen můžeme. Musíme na sebe dávat pozor a pečovat o sebe.!!!

Dlouho jsem přemýšlela, jestli si mám udělat kurz první pomoci, nebo záchranářský kurz a podobně a dnes jsem se díky zkušenosti s pánem rozhodla, že si ho udělám. Člověk nikdy neví, co a kdy se stane a je lepší vědět, co dělat. 

Mějte se krásně a užívejte krásný zbytek neděle. 
Z dovolené budu přidávat fotky, jak na instagramu, tak i na facebooku 

xoxo Bára

Ps: Pán bude v pořádku.