29. září 2016

Západy slunce

Nevím, jak vy, ale já miluju západy slunce. Dalo by se říct, že jsem do nich hotový blázen a ráda je pozoruju do té doby, než se úplně setmí. Jako mladší jsem začala západy slunce fotit. Nebylo to nic na zveřejňování, přeci jen nejsem žádný profík, ale stala se z toho taková úchylka.
Ani nevím, kdy to začalo, ale je to už zatraceně dlouhá doba. Vždy když jsem venku a zrovna zapadá slunce, mám nutkání ho fotit. Sice z toho nejsou fotky jako v časopisech, ani nemají nějakou ultra nejlepší kvalitu, ale hezky se na to vzpomíná. Obzvlášť když je ta fotka focená v zahraničí.

První taková fotka na kterou nezapomenu byla vyfocena v Londýně na konečné trase černé lajny v Mordenu. Zapadalo sluníčko a my se s kamarádkou zrovna vracely z celodenního výletu v Londýně. Já táhla svůj nenatuněnej foťák, takže nečekejte žádnou kvalitní fotku, a kamarádka miliardu tašek z Primarku. Zrovna jsme Přijely autobusem číslo 118 až skoro k našemu baráku. Číslo 41 myslím.

V Londýně jsme bydlely s kamarádkou u jejího strejdy, který měl baráček se zahrádkou. Byla to moje první zkušenost s cestováním sama samotinká do cizí země. A bylo to skvělý. Člověk se osamostatní, odpočine a nabude nových zkušeností a zážitků k nezaplacení!

Nevím, jestli vy to máte tak rádi jako já, ale mě každý západ slunce něco dává. Není to jen konec dne, ale i konec něčeho špatného, co se vám v ten den událo. A když máte špatný den a vidíte něco tak nádherného, jako je západ slunce, hned máte trošku lepší náladu. Teda u mě to tak obvykle je.



Jestli bůh opravdu je, a tohle vytvořil, tak bych mu nejraději dala pořádnýho hudlana. Protože tohle je snad ta největší krása. Každý den se mění, nikdy není totožná a vždy je půvabná a plná barev. Když teda zrovna neprší, nebo není bouřka. Ale po dešti, když je teplo a všude voní jen rozehřátá země a k tomu takový západ slunce. O můj bože.

Stejně by mě zajímalo, jaký chytrolín tohle vymyslel. Asi nikdo, to je mi jasný, ale zajímalo by mě proč zrovna tyhle barvy. Modrá, žlutá, červená, oranžová, růžová.... Uměli byste si představit, že by západ slunce byl zeleno, hnědo, modro, žlutý? nebo černo, fialovo, šedivý? protože já ne teda. Asi by to nebylo tak hezký. Ty barvy jsem si zrovna vymyslela, ale i tak.

Jednou bych si chtěla vytvořit album, kam bych vkládala všechny tyhle fotky i z cest. Teď pojedu do Ameriky, tak budu mít spoustu dalších a nejspíš ještě krásnějších, protože se snažím naučit s foťákem.


Fotky, které po tomto menším slohu přidám, jsou fotky pro mě nejkrásnější zatím ze všech západů slunce. Nevím, jestli to víte nebo ne, ale bez přírody ani dech. A hlavně u mé babičky za Prahou. Možná někdo znáte Březí, většina asi nebudete, ale na tom nezáleží. Bydlí tam babička s dědou a já tam trávila většinu svého dětství, kde jsem to milovala a do teď miluju. Hned za chalupou máme les, 100 metrů dál hřiště, louky, pole, potoky, potůčky a další skvělá místa, kde bych nejraději byla každý den. A jednou takhle asi půl roku zpět jsem se šla s babičkou právě projít na louku. V ten den byla celkem zima a zataženo (vždy když jedu k babičce záhadně se udělá ošklivo), a večer vysvitlo sluníčko a najednou se udělalo krásně. Naštěstí jsem u sebe měla mobil, abych si to všechno vyfotila... tak tady to je 
Každý asi máme rádi něco jiného, přeci jen nejsme úplně totožní, ačkoli podobní ano. Ale západ slunce je myslím něco, co má rádo hodně lidí a možná i miluje. 

Někdo to pravděpodobně skvěle promyslel nemyslíte? takovou krásu na konec dne. Skoro odměna.

A v poslední řadě je tu tenhle krasaveček na Nuselském mostě. Jela jsem s rodiči za babičkama a takhle mi to u okénka zářilo celých 20 minut, co jsme stáli v koloně. Hezčí západ slunce jsem za poslední dobu neviděla. 


A teď už tu máme konec, já doufám, že se vám tento článek líbil a ozvu se co nevidět. 

Pokud se někdo chce pochlubit svojí fotkou, pošlete mi ji do directu na instagramu baru.str nebo ji hoďte do komentáře.

Mějte se krásně,

Bára